Mořská transgrese PP

V několika vrstvách jsou ve skalní stěně tohoto lomu uloženy stopy několika geologických období. Zřetelně zde lze vidět stopy svrchokřídového zaplavení souše mořem (transgrese). V přírodní památce jsou chráněna i rostlinná a živočišná společenstva přírodě blízkého suťového lesa. Už někdy na začátku 19. století, tedy v době, kdy vznikalo mnoho kamenných broumovských statků, tady fungoval jeden z malých lomů. V jeho zvětrávající skalní stěně můžeme vysledovat sedimenty několika dávných období, kdy naše krajina vypadala úplně jinak. Nejnižší viditelná vrstva pochází z nejstaršího druhohorního období, zvaného trias, které začalo před 251 mil. let a trvalo asi 50 mil. let. Tato vrstva je tvořena usazenými horninami, vzniklými z materiálu, který s sebou nesla řeka. V místech, kde se nacházíme, zřejmě výrazně zpomalila svůj proud. Možná se zde vytvořilo průtočné jezero. Stejně jako řeky dnešní v něm i ta pradávná při zpomalení svého proudu ukládala mnoho materiálu. Časem se z něj vytvořily světle šedé, místy až rezavé jemnozrnné křemenné pískovce, které nejsou příliš odolné vůči zvětrávání. Nalezneme v nich valouny bílého, ale i růžového až červeného křemene. Některé jsou tvořeny minerály zvanými živce. Jejich název pochází od schopnosti obohacovat půdu o látky prospívající rostlinám. Neklidné období na konci triasu způsobilo konec ukládání této vrstvy a také pokles zdejší krajiny, kterou zatopilo moře. Druhá zřetelná vrstva pochází přibližně z poloviny posledního druhohorního období, zvaného křída, před přibližně 100 mil. let. Na počátku tohoto období moře zaplavilo celou oblast vnitrosudetské pánve. Moře sem tehdy doslova vpadlo a přinášelo s sebou vše, co mu stálo v cestě. Vrstva vzniklá v příbojové zóně to dokazuje. Obsahuje velké valouny. Přicházející voda s sebou strhávala kameny, které se cestou k nám opracovaly do krásně kulatého tvaru. Postupně se usazovaly a vyplňovaly nerovnosti a malé erozní rýhy z předešlého období. Dále v období křídy se moře rozlilo po celém území vnitrosudetské pánve a uklidnilo se. Začala se usazovat další vrstva, tentokrát z mnohem jemnějších částic. Řeky vlévající se do křídového moře přinášely různě velký a těžký materiál. Ten se zde postupně usazoval. Nejprve klesly větší úlomky hornin. Dále od pobřeží se usazovala menší zrna a vznikla tak vrstva křídových pískovců, slínovců a prachovců. Na přírodní památce Mořská transgrese tato již silně zerodovaná vrstva není nijak silná. Z její mocnosti na Broumovských stěnách či v Adršpašsko-teplických skalách se ale tají dech. Po uložení vrstvy jemnozrnného materiálu moře opět ustoupilo a naše oblast se stala trvale souší. Na vrstvu pískovců, která tak vznikla, začala působit erozní síla větru, vody a ledu a vznikla skalní města, ale to už je jiný příběh.

Z archivního materiálu vypracoval: Jiří Kopecký

Další informace:
http://lokality.geology.cz/1525 (ČGS)

Popis typické horniny:
Pískovec glaukonitický

Makroskopicky je hornina jemnozrnná až střednězrnná, světle žlutozelená, s patrnými šedými a bílými zrny a rezavými povlaky. Mikroskopicky horninu skládají zrna křemene, živců a glaukonitu. Křemen je světlý, živce jsou většinou alterované, glaukonit je žlutozelený. Zrna jsou většinou angulární, protáhlá, velikosti 0,1–1 mm, glaukonit subangulární. Poměr minerálů: křemen 65 %, živce 10 % a glaukonit 25 %. Akcesoricky je přítomen zirkon, chlorit a mezi zrny též Fe oxidy.

Arkózový glaukonitický pískovec až brekcie s úlomky subangulárního křemene a živců do 0,1 mm v jemnozrnné základní hmotě. Klastická angulární zrna plagioklasu jsou částečně epidotizované a sericitizované. Křemen tvoří nejen drobná zrnka základní hmoty, ale také výrazně větší valounky do 1,5 mm. V omezených intergranulárních prostorech je vedle nenápadného křemenného tmelu hojný železitý pigment. Akcesorické klastické minerály jsou zirkon, granát, apatit s inkluzemi opakních jehlic a lupenitý muskovit.

Petrografický popis: RNDr. Tamara Sidorinová (ČGS), RNDr. Marcela Stárková (ČGS), Mgr. Veronika Štědrá, Ph.D. (ČGS)

Fotografie: Stanislav Stařík
Mikrofotografie: RNDr. Tamara Sidorinová, ČGS