Stěnavský břeh

Většinou kolmá skalní stěna je při úpatí ve značné délce podříznutá erozním výklenkem vytvořeným výmolnou činností řeky Stěnavy. Erozní výklenek často přechází přímo do dna řeky tvořeného plochými skalními plotnami, jen místy krytými štěrkem a nánosy. Zajímavá geomorfologická situace existuje i v samotné skalní stěně, v níž se na její členité modelaci projevuje selektivní zvětrávání různě odolných hornin. Tento proces se výrazně uplatňuje jak horizontálně podél vrstevních spár, tak i na svislých puklinách v polohách pískovců.

Skalní výchoz je tvořený nejnižší (bazální) částí trutnovského souvrství permského období zvaného saxon a svým horninovým uspořádáním dokládá vývoj této jednotky v severní části vnitrosudetské pánve, odlišný od jiných částí. Horninově je tento výchoz tvořen tzv. bazálními psefity, které jsou složené ze středně- až hrubozrnných brekcií nebo slepenců a pískovců s jílovitou i vápnitou složkou, většinou červenavého zabarvení, typického pro permské horniny.

Lokalita je velmi dobře dostupná z protějšího levého břehu tvořeného rovnou luční nivou průstupem přes řečiště, svojí geologickou i geomorfologickou situací je velmi vhodná pro studijní exkurze.

Další informace:
http://lokality.geology.cz/1555

Z archivního materiálu vypracoval: Jiří Kopecký
Fotografie: Stanislav Stařík