Přejít na hlavní navigaci Přejít na změnu jazyku Přejít na vyhledávání


  • Podloží: Perm
  • Geomorfologické řazení: Meziměstská vrchovina
  • Katastrální území: Hynčice
  • Obec: Hynčice
  • GPS: 50°37'20.017"N, 16°17'46.123"E (zobrazit na mapě)

GPS souřadnice:
50°37'20,017"N
16°17'46,123"E

Hynčický lom

Bývalý kamenolom při východním okraji obce Hynčice, odkrývající mocnou vrstvu pevných vulkanických hornin - ignimbritů.

Vlivem pokračujících poklesů tektonického vývoje sedimentačního prostoru vnitrosudetské pánve v době počátků sedimentace broumovského souvrství (noworudských vrstev) započala silná vulkanická činnost s mohutnými výlevy láv a sedimentací mocných těles sopečných popelovin (tufů), především v oblasti dnešních Vraních a Javořích hor. Sopečná činnost zde proběhla v několika etapách – první vulkanický cyklus byl ukončen ryolitovým komplexem. Na Broumovsku v Javořích horách je ryolitový komplex dělen na dvě tělesa: na těleso červenohnědých tufů ve spodní části a na těleso ignimbritů. To je 100 – 150 metrů mocné, u Hynčic asi jen 50 metrů.

Ignimbrit je velmi pevnou a celistvou horninou tvořenou spečenými produkty žhavých sopečných pyroklastik (smíšený úlomkovitý materiál vyvrhovaný ze sopečného kráteru). V základní hmotě ignimbritů jsou především drobné útržky láv nejčastěji ryolitového složení a drobné vyrostlice živce a křemene. Jejich barva kolísá podle rozptýleného hematitového pigmentu od světle červenofialové až po bělavou. Charakteristické jsou také odlišné skvrny kruhového nebo nepravidelného tvaru. Bělavá forma ignimbritu, vystupující především ve výběžku vulkanického komplexu u Hynčic (i v tomto lomu) je dokonce odlišena pod názvem hynčický typ ignimbritu.

Ignimbrit je souhrnné označení utuhnutých, spečených sopečných produktů, které vznikly při usazení pyroklastických proudů. Název pochází z latinských slov ignis - oheň a imber – mrak (dešťový). Jejich existence je svázána s laminárně (bez turbulencí) se pohybujícími, horkými a hustými pyroklastickými proudy, vzniklými kolapsem erupčního sloupce sopečných plynů a par. Ke kolapsu sopečného mraku dochází, pokud tlak exploze není dostatečný k vytlačení mraků popele vysoko do atmosféry a vyvržený materiál padá a teče dolů po svazích sopky. Tento typ sopečné erupce se nazývá peléeským typem podle sopky Mont Pelée v Karibiku, jejíž výbuch a následný pyroklastický proud v roce 1902 usmrtil téměř 30 tisíc lidí. Pyroklastický proud označovaný také jako žhavé mračno je často se vyskytující projev explozivních sopečných erupcí. Jde o pohyblivou, fluidizovanou (s vlastnostmi kapaliny) směs žhavých sopečných plynů, úlomků magmatu a sopečného popela, s teplotou od 100 do 1100 °C, pohybující se podobně jako lavina po sopečném svahu dolů velkými rychlostmi (150-700 km/h). Těmito vlastnostmi je jednou z nejvíce devastujících forem sopečné činnosti. Pyroklastické proudy se vyskytují při explozivních erupcích viskózního (hustého) magmatu. Ignimbrity tak formou vzniku představují svým způsobem horniny vulkanicko-sedimentární a jejich mocné vrstvy v oblasti Javořích hor svědčí o zdejší aktivní tektonické a související bouřlivé vulkanické činnosti v období permu.

Lokalita je ideální k seznámení s touto specifickou vulkanickou horninou, a to nejen v lomové stěně, ale i ve značné balvanité až šterkové akumulaci ignimbritu při úpatí stěny. Již po desítky let nečinný lom je dlouhodobě využíván ke skládkování stavebního materiálu.

Další informace:
http://lokality.geology.cz/1557

Z archivního materiálu vypracoval: Jiří Kopecký a Stanislav Stařík

 

Popis typické horniny:
Ryolitový ignimbrit hynčického typu

Makroskopicky šedá slabě narůžovělá hornina. Patrná jsou větší, až 1 mm, šedá, bělavá, nahnědlá a černá zrna plovoucí v celistvé základní hmotě. Též jsou přítomny nepatrné dutinky. Úlomky horniny o sebe zvoní. Mikroskopicky má hornina pyroklastickou strukturu. Je složena z klastů křemene, draselných živců a litoklastů (úlomků) jemnozrnných vulkanitů, které plavou v jemně krystalické základní hmotě. Křemen je vulkanický (vyšší/hexagonální), velký 0.1–2 mm i polykrystalický, ten tvoří protáhlé polohy nebo shluky, velikosti cca 0.5 mm. Živce jsou velké do 1 mm, značně alterované, ilitizované. Klasty křemeny převažují nad živcem. Litoklasty jsou až 2.5 mm velké. Podpůrná struktura matrix, v ní plavou klasty křemene a živců a litoklasty.

Petrografický popis: RNDr. Tamara Sidorinová (ČGS), RNDr. Zuzana Tasáryová, Ph.D. (ČGS), Mgr. Vladislav Rapprich (ČGS)


Fotografie: Stanislav Stařík
Mikrofotografie: RNDr. Tamara Sidorinová, ČGS

Vyhledat místo


CZ