Heřmánkovické údolí
- Geologie
- Petrologie
- Geomorfologie
Podloží: Perm, Kvartér
Geomorfologické řazení: Meziměstská vrchovina
Katastrální území: Heřmánkovice
Obec: Heřmánkovice
GPS: 50°39'40.510"N, 16°19'15.325"E (zobrazit na mapě)
Těleso kamenného proudu začíná při jižním úpatí Čertova vrchu a táhne se v délce převyšující 1 km hlavní zdrojnicí Heřmánkovického potoka, končí až zhruba 300 metrů pod Mufloní skálou. Tato akumulace byla původně odborníky pokládána za pasivní morénu. Až po podrobném geomorfologickém mapování tohoto území na podkladě odborného doporučení bylo orgány státní ochrany přírody rozhodnuto o vyhotovení podrobné geomorfologické dokumentace a rovněž o prokopání geomorfologické sondy tělesem blokové akumulace. Po vyhotovení těchto prací provedených speleologickou skupinou z Broumova (sonda dosáhla podložních hornin v hloubce 4,0 m) a jejich odborném vyhodnocení byla v roce 1988 akumulace uznána jako unikátní soliflukční kamenný proud, který od zdroje svého horninového materiálu ze svahů Čertova vrchu na severu a Jeleního vrchu na jihu nad údolím gravitační silou „protekl“ a postupně akumuloval v nižších polohách Heřmánkovického údolí a to v několika etapách. O více etapách katastrofického řícení hornin z těchto svahů a jejich pohybu údolím v podobě kamenného proudu ostrohranných ryolitových bloků, balvanů a tříště svědčí několik čelních valů těchto proudů v délce celé akumulace. Za nejspodnějším čelem soliflukčního proudu byl dokonce odkryt rašelinný profil čelem hrazeného, později postupně vegetací zarostlého a nakonec zazemněného jezírka.
Soliflukční proud v Heřmánkovickém údolí je značným geomorfologickým unikátem a i mimořádným jevem ve zdejším středohorském prostředí. V budoucnu jsou plánované další výzkumné a monitorovací práce na vyhodnocení jeho celkového fenoménu, včetně geochronologického zpřesnění vzniku jeho jednotlivých akumulačních etap. Lokalita je snadno dostupná (nejlépe údolím z obce Heřmánkovice). Je velmi atraktivní lokalitou a příkladem dobře dochovaných charakteristických prvků tohoto geomorfologického jevu.
Z archivního materiálu vypracoval: Jiří Kopecký
Foto: Oldřich Jenka
Další informace:
http://lokality.geology.cz/1841
Pohled na jednu část soliflukčního proudu; na snímku je patrná šíře a vyklenutí blokové akumulace a rovněž boční zdrojový proud horninového materiálu z horní části svahu (táhne se od levého horního rohu po střed snímku).
Erozní zářez malé periodické bystřiny (nyní suché) odkrývá strukturu akumulace neutříděných ostrohranných ryolitových bloků a balvanů.
