Mufloní skála

Permské vulkanity je možno dělit do dvou hlavních skupin, na kyselé horniny ryolitoidy (ryolity a ryolitová pyroklastika – ignimbrity a tufy) a na až bazické horniny souhrnně označované melafyry, nověji také andezitobazalty. Situace uplatnění vulkanických hornin na celkové stavbě Javořích hor je daleko složitější, než je tomu například na dalším velkém vulkanickém komplexu Broumovské vrchoviny, ve Vraních horách. Zhruba ji lze shrnout, že v jihovýchodní polovině Javořích hor se uplatňují především melafyry mladších olivětínských vrstev, zatímco v severozápadní části je horský masív tvořen ignimbrity a tufy (tvořících tzv. ryolitový komplex) starších noworudských vrstev. Vulkanická aktivita v dnešních Javořích horách probíhala ve dvou časově oddělených fázích.

Vulkanické horniny vedle řady umělých odkryvů v kamenolomech vystupují také v několika přirozených skalních výchozech, poznamenaných navíc jejich intenzivním přemodelováním vlivem silného uplatnění zvětrávacích procesů.

Skalní výchoz Mufloní skály se nachází v ryolitovém komplexu, před závěrem Heřmánkovického údolí při soutoku dvou hlavních zdrojnic Heřmánkovického potoka, necelé 2 km od konce zástavby obce Heřmánkovice. Vystupuje na levém severovýchodním břehu údolí. Silně rozčleněný výchoz je součástí strukturního hřbítku sestupujícího od hlavního hřebene a skály v jeho čele nad údolím vystupují v šířce asi 100 metrů, a stupňovitě i na výšku asi 20 metrů.  Při okrajích jsou podél puklin vyčleněny i samostatně stojící skalní pilíře. Na povrchové modelaci skalního výchozu se uplatnilo především mrazové zvětrávání, jehož účinnost dokládají nejen ostré hrany samotných skalních výchozů, ale i úpatní halda odpadlých skalních bloků s dochovanými ostrými hranami.

Tento skalní výchoz patří k největším a nejvýraznějším v Javořích horách, a přesto že je dnes při pohledu z údolí značně zacloněn lesem, je při opatrnosti dobře přístupný. Je tak hodnotnou i vhodnou lokalitou pro geoturistiku.   

Další informace:
http://lokality.geology.cz/1838

Z archivního materiálu vypracoval: Jiří Kopecký