Pseudosopka u Šonova

Zalesněný vrch Homole, 2 km východně od centra obce Šonov, je jedním z okrajových vrcholů vulkanického hřebene Javořích hor, táhnoucího se dále k severozápadu po hranici s Polskem, a zvedajícího se vrcholem Ruprechtického Špičáku nad Meziměstím až do nadmořské výšky 880m. Horniny, které tento vrch vytvořily vulkanickým výlevem žhavého magmatu někdy v období spodního permu na konci prvohor, odpovídají svým složením bazaltandezitům (nazývaným někdy trachyandezity nebo dříve melafyry). Stratigraficky náležejí ke svrchním šonovským "melafyrům" v olivětínských vrstvách. Tyto andezitoidy, jak nazýváme souhrnně horniny podobné svým složením typické hornině andezit, zde tvoří malé skalky, blokové eluvium (nepřemístěná zvětralá a rozpadlá hornina na původním místě) nebo suť. Na skalních výchozech a úlomcích můžeme v hornině zaznamenat četné stopy hydrotermální přeměny - alterace (způsobené průnikem horkých mineralizovaných roztoků pevnou horninou) s mineralizací – skvrnité zbarvení původní světlejší horniny do černa, hněda nebo rezava, způsobené zde nejčastěji roztoky manganu a železa. Při místním rozpadu původního skalního masívu a vzniku kamenného moře zůstávají relativně hluboké nevyplněné prostory mezi jednotlivými balvany. Pokud není propojením prostor umožněna cirkulace vzduchu, pak se v nich hromadí v létě těžší studený vzduch. V zimě naopak po četných puklinách proudí relativně teplé výrony vlhkého vzduchu z dutin uvnitř skalního masívu. Za mrazivého počasí, obzvlášť počátkem zimy, bývá nad nehlubokou vrcholovou jámou s průduchy mezi balvany viditelný oblak páry a mlhy, způsobující po okraji jámy namrzající jinovatku. Díky tomuto úkazu se často používá místní název "Šonovská sopka". Jinak takovýto zemský průduch s popsaným úkazem nazýváme ventarola a v menší míře ho prý můžeme najít ještě na několika dalších místech Javořích hor.

Z archivního materiálu vypracoval: Stanislav Stařík

Další informace:
http://lokality.geology.cz/1833

Popis typické horniny:
Andezit (silně alterovaný)

Makroskopicky masivní hornina šedo- až žlutozelená s šedým nádechem, s černými cm polohami uvnitř horniny a rezavými povlaky na povrchu. Nazelenalé a černé polohy mají ostrou hranici. V nazelenalých jsou patrné mm dutinky a shluky bílých a tmavých minerálů. Úlomky horniny slabě zvoní. Mikroskopicky drobně porfyrická hornina s trachytickou základní hmotou. Porfyrické vyrostlice jsou zastoupeny značně degradovaným plagioklasem, méně též pyroxenem. V základní hmotě jsou jemné lišty plagioklasu, rozpadlý pyroxen a opakní minerály, prostor mezi nimi vyplňuje živcovo-jílovitá směs. Ve světlejších částech horniny je zbarvena rozpadlým pyroxenem do zelena, v tmavých částech limonitovým pigmentem. Hornina je sekundárně karbonatizována (karbonatizované pyroxeny, živce).

Petrografický popis: RNDr. Tamara Sidorinová (ČGS), RNDr. Zuzana Tasáryová, Ph.D. (ČGS), Mgr. Vladislav Rapprich (ČGS)

Fotografie: Stanislav Stařík
Mikrofotografie: RNDr. Tamara Sidorinová, ČGS